Zastupitelstvo města rozhodlo na zasedání 5. května 2020 o zřízení městské policie. Zastupitelé za naše sdružení KUŘIMÁCI se zřízením nesouhlasili. Jaké jsou důvody pro a proti? A proč jsme se koaličně nedohodli? Dovolte mi shrnout hlavní argumenty.

Vhodná doba pro zřízení městské policie?

Začnu od toho, že si myslím, že na rozhodování o městské policii není dobrá doba. Všichni víme, čím právě procházíme a ještě netušíme, co je před námi. Očekává se dramatický pokles příjmů obcí. Obce okolo nás reagují tím, že přestaly nabírat zaměstnance. My naopak nové zaměstnance přijmeme - jednoho dalšího přestupkáře, dva až tři policisty. V té souvislosti připomenu, že jsem velmi rád, že ve srovnání s jinými obcemi má naše radnice mimořádně nízká čísla počtu zaměstnanců a držíme vysokou efektivitu u spravovaných agend, ale pokud bychom nabírali, tak mohu vyjmenovat řadu úředních agend, které by si zasloužily personálně posílit, protože na nich horko těžko stíhají naši lidé zákonné lhůty a projevilo by se to na zlepšení služeb úřadu našim občanům. Zřízení městské policie takový přínos pro občany nepřináší.

Zastánci zřízení městské policie poukazují na to, že nouzový stav ukazuje potřebu, aby město mohlo lépe vynucovat dodržování nařízení vlády, jako je nošení roušek. Mám odlišný názor, neboť se více klaním k tomu, zůstat u šíření osvěty a informovanosti, jako to děláme dosud, nebo domluvou inspektora veřejného pořádku, zatímco excesy porušující veřejný pořádek nad rámec zákona lze výjimečně řešit standardně ve spolupráci se státními policisty. To stačí.

Nad zřízením městské policie řada občanů zajásá, protože na první pohled jde o líbivé rozhodnutí. Zastupitelé by ale neměli hledět, co je líbivé, ale reálněji posuzovat priority obce. Navýšení mandatorních výdajů o 2,5 mil ročně někomu nezní dramaticky, a možná to dokonce na příjmové stránce na vybraných pokutách měšťáci nějak doženou, ale tuhle informaci neznáme. V jiných obcích navíc nemají tři měšťáky, ale třeba průměrně mnohem více. Obávám se, že jakmile jednou otevřeme kasičku pro městskou policii, tak náklady budou růst a růst.

Dlouhodobě (každý další rok) to může snižovat saldo rozpočtu, s nímž v dalších letech může naše město hospodařit. Myslím, že rozpočtová zdrženlivost je místě, pokud nejsme dosud konfrontováni s realitou důsledků koronavirové krize a dopady na příjmy města. Serióznější postup by byl věc minimálně odložit a posuzovat později v kontextu upraveného rozpočtového výhledu. To za prvé.

Impulsem byl kamerový systém

Už v minulém volebním období jsem byl proti zřízení městské policie a ani při vyjednávání koaliční smlouvy na tyto čtyři roky jsme městskou policii do plánu nezařadili. Tím jsme plnili závazek z volebního programu, a proto se v koalici neshodli na zřízení městské policie (lépe řečeno její obnově, protože městskou policii město Kuřim už mělo na začátku devadesátých let, ale pak ji pro zbytečnost zastupitelstvo zase zrušilo).

Obnovení městské policie by tak nepřišlo na pořad jednání, až do okamžiku, kdy svévolně a zcela nesmyslně vypovědělo krajské vedení Policie ČR veřejnoprávní smlouvu s městem Kuřim, a tak fakticky znemožnilo kuřimskému obvodnímu oddělení provozovat kamerový systém, který jsme ve městě vybudovali. Mám pochopení pro své kolegy z vedení města (ač jsem v radě města zůstal jediný proti) k tomuto novému důvodu, že se rozhodli téma zvednout.

Jde v současnosti o 14 kamer na sedmi lokacích ve městě a využívala jej právě státní policie. Městu Kuřim k ničemu kamerový systém není. Město jej dosud nevyužívalo k postihování přestupků proti veřejnému pořádku. Sloužil totiž stoprocentně výhradně a pouze pro vyšetřování trestné činnosti (která spadá výhradně do kompetence státní policie), nikoli k sledování toho, zda po svém pejskovi občan poklidil či nepoklidil hromádku.

Policie se tak rozhodnutím svého krajského ředitele sama připravila o zdroj informací. Z Policejního prezidia ČR nám přitom písemně sdělili, vedení Policejního prezidia České republiky nevydalo žádný pokyn ani nařízení, který by měl omezovat využívání městských kamerových systémů ze strany PČR. Krajský ředitel Tržil tak přenesl odpovědnost na naše město, protože ze zákona město bez městské policie nemůže legálně provozovat kamerový systém. Do té doby nebyl žádný problém.

Řešení problému?

Byly dvě možnosti, jak kamerový systém dostat do souladu se zákonem. Buď si radnice zřídí městskou policii, anebo se dohodne na provozování kamerového systému formou veřejnoprávní smlouvy s jinou obcí, která městskou policii má. Ta druhá možnost by byla nákladově jistě levnější. V praxi jde jenom o přenos dat z místa na místo.

Dříve byly zobrazovány kamery on-line na služebnu obvodního oddělení kuřimské policie, kde jsou obrazovky dnes černé. Dispečerské pracoviště by se mohlo přesunout, třeba do Tišnova nebo jinam, kde městskou policii mají. Jejich stávajícím měšťákům by přinesla nepatrnou pracnost.

Funguje to tak, že průměrně jednou za týden požádá obvodní oddělení z Kuřimi nebo kriminálka z Brna o nějaký záznam z našich kamer, který potřebuje pro vyšetřování. Data z kamer si policisté odvezou na digitálním nosiči, následně je sami analyzují a zpracovávají. Pracnost, potažmo náklady na straně provozovatele tedy pouze jednorázové. Kamerový dohled nad městem tak byl důvodem pro zřízení městské policie částečně pochopitelným, ale nedostatečným s ohledem na jiné možnosti řešení.

Na řešení jsme se na radě města neshodli, vyvolal jsem proto koaliční dohadovací řízení. K názoru starosty se nakonec přidal také třetí koaliční partner, a tak jsme se dohodli, že se na této věci "můžeme nedohodnout". V této věci se můžeme shodnout na jednom – na rozdíl od řady jiných rozhodnutí se nedá říct v otázce zřízení městské policie, že jedni mají pravdu a druzí ji nemají. Poctivě naslouchám a pravdu svým pohledem na věc mají obě strany.

Jedním z argumentů je, že jsme jedno z pěti měst v JM kraji, kde MP nemají. Musím ale zdůraznit, že právě na to jsem byl dosud velmi hrdý. Ano, hrdý, že jsme schopni veřejný pořádek zajišťovat jednoduše a dostatečně, protože porovnáním stavu veřejného pořádku s jinými obcemi jsme poměrně klidné město.

Chceme represi nebo dáme na důvěru občanům?

Hlavní a zásadní důvod, proč jsem proti zavedení městské policie, že zbytečně zavádíme represivní složku. Obecně, tento stát se stává v míře represe k občanům dost silný a velmi mne zneklidňuje, že se k tomuto neblahému trendu jako obec přidáváme.

V tom smyslu mne provokuje argument, že chceme častěji „vynucovat vyhlášky“. Můj pohled na naše vyhlášky města je diametrálně odlišný. Vyhlášky stanovujeme proto, abychom si „sousedsky“ stanovili pravidla. Chci pracovat pro město, které primárně důvěřuje svým občanům, kteří v drtivé většině daná pravidla sami respektují, a je ochotno důvěřovat tomu, že sousedé jsou schopni se domluvit, aby neporušovali vyhlášky. Vždy se najdou prevíti, ale kolik problémů v oblasti přestupků nešlo dosud řešit s pomocí domluvy inspektora veřejného pořádku nebo s pomocí Policie ČR? Je to právě mise policie „chránit veřejný pořádek“, jak stojí hned na hlavní stránce webu policie. Obvodní oddělení Kuřim má navíc velmi dobré lidi a dobré statistiky vyšetřování. Argument o „rozlehlosti obvodu“ chápu zcela opačně, neboť je naopak téměř nejmenší v celém kraji.

Pro bezpečnost ve městě byla dosud zajištěna úzká spolupráce policie (jejíž kompetence je trestná činnosti), radnice a to včetně našeho inspektora veřejného pořádku (jehož potenciál zůstával spíše nevyužitý) a našich přestupkářů na radnici, do jejichž kompetence spadá řešení přestupků. Pokud jde o samotnou bezpečnost ve městě (chápej trestné činy), tak to je právě úloha Policie ČR.

V případě veřejného pořádku nebo rušení nočního klidu nemáme žádnou statistiku porušování, ale je zřejmé na pohled, že nejsme nijak dramaticky neklidné městečko, o čemž svědčí minimální vytíženost inspektora veřejného pořádku ve večerních hodinách, vyjma čtyř dnů v týdnu, kdy prochází pár vybraných míst, kde se schází neklidná mládež. Excesy jsou zvladatelné domluvou nebo výjimečně přivoláním výjezdové hlídky státní policie. Nejčastější „porušování“ nočního klidu pak zajistilo samo zastupitelstvo vyhláškou, ve které je vysoká četnost výjimek rušení nočního klidu až do 3 hodin u řady kulturních akcí, a tím pádem v celém našem městě.

Selektivní spravedlnost u parkování

Co tedy opravdu zbývá na městskou policii? Je to trestání porušování pravidel v dopravě. Uznávám, že tam nastane po zavedení městské policie rozdíl. Jednak měšťáci mohou začít u dynamické dopravy využívat radary pro měření rychlosti na nebezpečných místech. Proč potřebujeme radary? Abychom mohli zajistit financování městské policie. Proč potřebujeme městskou policii? Abychom mohli mít radary, protože radary bez městské policie obec zřídit nemůže. Ech, nějak se to zamotává. No budiž. Je poctivé připomenout, že radary můžeme pak provozovat také pro okolní obce. Zájem mají Česká, Jinačovice, Vranov, Lelekovice a možná další. A pokutovat přestupky. OK, zpomalíme spravedlivě všichni stejně.

Jak se změní „vynucování“ dodržování zákona při parkování (doprava v klidu), je ale pro mne otázkou. Na první pohled se toho v možnostech města moc nezmění. Posoudíme-li rozdíl oproti stávajícímu stavu na modelovém příkladu konkrétní situace parkování na „zakázaném místě“:
A) bez městské policie: 1) zjištění přestupku inspektorem veřejného pořádku, 2) zdokumentování, 3) domluva na místě nebo lísteček za stěrač, 4) pokuta u přestupkáře na radnici, ve výjimečných případech řešíme tak, že inspektor veřejného pořádku zajistí přímo odtažení vozidla.
B) s městskou policií: 1) zjištění přestupku hlídkou MP, 2) zdokumentování, 3) domluva nebo pokuta na místě nebo lísteček za stěrač, s umístění botičky, 4) pokuta u přestupkáře na radnici.

Lapidárně řečeno, rozdíl je v popsané míře kompetencí a v barvě uniformy a nápisu „městská policie“, který budí vyšší respekt u občanů. Jakým způsobem řešení parkování bude městská policie přistupovat, to ovšem ukáže čas. Dodržování totiž není v mnoha místech ani možné a jistá benevolence je nutná. Takže městská policie bude muset ke spravedlnosti přistupovat selektivně - vybírat si, co postihovat a co nikoli. A my na radnici budeme muset obhájit, že náš orgán pokutuje přestupek a současně ignoruje hned vedle všechny další. Počet míst na parkování se zavedením městské policie prostě nezvýší.

Podle mého názoru dopravně zcela výjimečná zkušenost byla situace s opravami ulic Tyršova, Tišnovská až po současnou opravu tahu přes Legionářskou, kterou máme z větší části za sebou. Ukázala, že jsme schopni se o důležité věci postarat. Na objížďce u školy hlídkovali pravidelně policisté PČR, inspektor veřejného pořádku nebo jsme tam občas u přechodu zaskakovali i s kolegou starostou. Nebylo to vždy jednoduché, ale žádné velké drama se nekonalo, vyjma zbloudilých kamiónů, které by do objížďky najely kvůli navigaci tak jako tak.

Je to téma, na kterém se naše koalice výrazně neshoduje, a to prostřednictvím volebních programů. Problém není právě jen v tom úhlu pohledu, ve kterém se lišíme – zda je dostatečná či nedostatečná bezpečnost nebo je třeba vyšší represe. Ale program Kuřimáků je slibem voličům, který tímto postojem veřejně hájíme. V koalici totiž vycházíme čelem a férově i v tom, v čem spolu nesouhlasíme.

Petr Ondrášek