Kuřim si v roce 2020 připomínala jedno významné výročí. Proto není náhodou, pokud "zakopnete" v Kuřimi na ulici o výstavu historických fotek ze života ve škole a školních budov.

Před 100 lety začalo základní školství v Kuřimi novou etapu založením měšťanské školy. Od té chvíle je v našem městě výuka osmi ročníků (do té doby mohly děti z Kuřimi navštěvovat pouze čtyři ročníky obecné školy). Výstava umístěná na věžích záměrně na ulici byla zpracovaná ve spolupráci s historičkou Sylvií Laurincovou.

Školní budovy jsme měli vždy krásné a máme je stále. Školství je jednou z oblastí, do které město v posledních letech investuje nejvíce investičních prostředků, abychom jejich hodnotu dále rozvíjeli. Bohužel, letošní „stoletý“ rok byl zvláštní. Budovy byly dlouho prázdné bez dětí. Byl ovlivněný uzavřením škol a nebezpečím spojeným s šíření koronavirového onemocnění.

Ještě před nástupem druhé vlny epidemii se podařilo alespoň uspořádat velmi milé setkání několika desítek bývalých učitelů škol v kulturním domě, které bylo spojené s výročním koncertem Melody Makers Ondřeje Havelky. Jazzová show všechny přenesla sto let nazpátek do počátků populární swingové hudby. Bylo pro nás s řediteli školy velkou ctí setkat s bývalými pedagogy, jejichž příspěvku našemu školství si stále vážíme. Ostatní plány oslav však byly zrušeny.

Nezbyl prostor na to, aby došlo na plánované akademie nebo další aktivity přímo spojené s výročím. Přesto právě způsob, jakým se naše školy vypořádaly s nečekanými výzvami, se stal velmi důstojnou formou připomenutí toho, jak důležitou součástí života ve městě jsou naše školy v plném rozsahu od mateřských škol přes základní školy až po jedinou kuřimskou střední školu.

Díky za každé nové školní ráno

S koncem kalendářního roku se patří poděkovat všem pracovníkům škol, učitelům, ředitelům, za to, že zůstali stát pevnýma nohama na zemi, za velké organizační úsilí, odpovědnost a za poctivý přístup k distanční výuce.

Zkušenost v tomto roce otevřela oči také rodičům a ukázala v plné nahotě, jaké úsilí výuka jejich dětí stojí. Učitelé zase prokazovali, že jejich žák je ten, kolem kterého se vše točí. Škola hledala cesty, jak děti nejlépe v pozitivním směru zasáhnout i bez mocenských nástrojů, jakým je známkování. Učitel se prostřednictvím obrazovek stával tím, kdo děti doprovází, motivuje a povzbuzuje za každých okolností.

Poděkování patří také žákům a jejich rodičům za to, jak zvládli dálkové vzdělávání dětí. Děti se mohly naučit samostatnosti a vlastní odpovědnosti. Všichni v sobě objevujeme nové možnosti a v tomto směru to byl přínosný rok. Pro učitele je povzbuzující pomyšlení je, že právě děti se nejvíce těšily na to, až se školy konečně zase otevřou jejich návratu do tříd.

Zajisté Vás čeká ještě mnoho práce a nelehká situace po novém roce. Věřme, že se snad do škol, jídelen a tělocvičen vrátí natrvalo všichni žáci a nastane fáze narovnávání všeho dočasně ohnutého – od rozvrhů až po narovnávání páteří zkroucených od počítačů.

Petr Ondrášek